Život
Silná a rázná žena
Františka Wellner se narodila ve Vídni, v rodině krejčího Jarolíma Wellnera. V císařské metropoli byl ovšem na přelomu století a během první světové války život velmi těžký, proto se otec Jarolím po vzniku samostatného Československa rozhodl přestěhovat s manželkou a třemi dětmi zpět do Čech. Byl rodem tvrdohlavý Chod a stěhování po Čechách si z různých důvodů zopakoval ještě mnohokrát. Nakonec s rodinou zakotvili v malém domku v Líšni.
Františka po skončení školy zastávala různé manuální a pomocné práce a koncem třicátých let dvacátého století se v Brně setkala s budoucím manželem Janem Slavíkem, čerstvě vyučeným šikovným cukrářem. Roku 1942 se jim narodila dcera Věra, o dva roky později druhá dcera Jana. Po skončení války manžel Jan vybudoval vlastní cukrárnu v Rajhradě, kterou mu po roce 1948 zabavili a znárodnili. Františka se musela velmi ohánět.
Pracovala mimo jiné v sodovkárně a později jako mistrová jedné provozovny v rámci podniku Sběrné suroviny. V této provozovně se čistily, praly a opravovaly jutové pytle, v tehdejší době důležité transportní obaly pro všemožné suroviny od bavlny po kávu. Františka byla přísná, ale spravedlivá a oblíbená vedoucí. Vyžadovala kvalitní práci, ale vždy se zastávala svých podřízených a vytvářela jim v té době nadstandardní pracovní podmínky.
Po odchodu na odpočinek nedokázala sedět s rukama v klíně. Její manžel Jan tou dobou pracoval na různých lokalitách v Čechách a na Moravě na hydrogeologických průzkumech a Františka jej následovala. Chodila často do lesa na houby a maliny, sbírala a sušila léčivé byliny. Pečovala o vnuky, když k nim na některou z lokalit přijeli na prázdniny. Na sklonku života se přestěhovala do Kohoutovic, kde o ni až do posledních chvil pečovala dcera Jana.